Proč nepoužít současnou češtinu?
(pár laických poznámek ke křesťanskému slovníku)
Co vlastně znamenají slova, která my křesťané používáme?
Tak třeba křest, křtít. To byl vlastně geniální překlad (zřemě Cyrila a Metoděje) řeckého slova baptizein, ke kterému žádný jazyk nemá odpovídající ekvivalent a tak jej často přebírá (např. baptism, baptize). V slovanských jazycích se vychází ze slova Kristus, v dnešní češtině bychom řekli kristování, kristovat. A křesťan by se řekl kristovec.
Církev: v řeckém originále Nového zákona je použito slovo ekklésia, které znamená shromáždění. Významy mělo v Novém zákoně dva. Za prvé znamenalo všechny Kristovy následovníky, kteří již zemřeli, kteří dnes žijí a kteří ještě žít budou. Za druhé znamenalo skupinu křesťanů na nějakém místě, kteří se spolu scházejí. Časem přibyl třetí význam: budova, v které se křesťané scházejí. Později se druhý význam trochu posunul a používal se pro skupinu křesťanů v nějaké větší oblasti v čele s jedním biskupem, kteří se scházejí v různých kostelích v této oblasti.
Aby se křesťanské shromáždění odlišilo od jiného shromáždění, začali křesťané používat sousloví ekklésia toy kyrioy, ekklésia kyriaké nebo kyriaké oikia = Pánovo shromáždění, Pánův dům. A ze slova kyriaké ve slovanských a germánských jazycích vznikla slova církev, cerkov, kirche, kyrka, church… Přitom docela dobrý ekvivalent slova shromáždění je protestanty používané slovo sbor.
Jinak čeština a slovenština jsou raritní v tom, že pro budovu mají jiný název než pro církev: kostel (=opevněné místo, ze stejného základu vzniklo i anglické castle). Poláci mají opět jen jedno slovo, ale protože přijali misii z Čech, tak pro církev i kostel mají jediné slovo kościół z českého kostel.
Tak už máme kristování, kristovat, kristovec, shromáždění. A mohli bychom pokračovat s dalšími slovy a sjednotit katolickou a protestantskou terminologii: třeba místo slov biřmování a konfirmace by se použilo slovo utvrzení, ale to by už bylo na další článek.