Abych si mohl vzpomenout, na co jsem si šáhnul.
Ale musím začít víc zeširoka. Od nepaměti lidé považují za spravedlivé, když za práci a dobré činy je odměna a za lenost a špatné činy je trest. Takto to mají i všechna náboženství, včetně principu karmy.
Když něco provedu nebo zanedbám, musím to nějak odčinit. Co když ale všechno pochopím moc pozdě a nebudu mít čas? Nebo by mi k odčinění nestačilo ani deset životů?
Běžný člověk si říká, že to má s tou karmou v pohodě: nic hrozného nedělá a když něco provede, tak třeba přispěje na charitu a tím si karmu zlepší. Taky jsem si to dřív myslel.
Jenže nejsem posuzován (a nikdo není posuzován) podle jednotného absolutního měřítka. Jsem posuzován podle svých schopností a svých možností. Vylepšování karmy je tedy jen iluze. Když něco dobrého dělám, tak to dělám proto, že k tomu mám možnosti a schopnosti, a tak bych to beztak správně měl dělat. Karmu si tedy můžu pouze zhoršit, ale zlepšit nikdy.
Co s tím? Bůh s naší neschopností naštěstí počítá. To, co si jako odměnu nemůžu nikdy zasloužit, dostávám dopředu jak dar. Jako milost. Je jen na mně, co s tím udělám. Zda mě to vnitřně změní a uzdraví, abych mohl dělat dobré věci ne kvůli karmě, ale prostě protože jsou dobré.
Křest je symbolem té milosti, kterou jsem dostal zcela zadarmo a dopředu. Symbolem toho, co pro mě Bůh udělal. Symbolem toho, co se ve mně změnilo. Symbolem toho, k čemu jsem se přiznal a kudy chci jít.
Při křtu se používá voda – ne proto, abych byl mokrý, ale jako symbol umytí a očištění. Dřív byl patrný ještě jeden mocný aspekt, který dnes už viditelný není. Ve starověku křtěný vkročil do vody, celý se potopil pod hladinu a pak se vynořil a opět vystoupil ven. A k tomu se četlo: „Tím křtem jsme byli spolu s Kristem pohřbeni, abychom spolu s ním vstali k věčnému životu“.
Poznámka pod čarou:
Nový Zákon byl napsán řecky. Výraz pro křest baptisma vycházel z řeckého baptizein, což jednoslovně znamenalo ponořit, ale používalo se ve významu mnohem hlubším: něco umýt, vyčistit, nabarvit, naplnit, zakonzervovat tím, že to ponořím do tekutiny (nemusím zcela, toto slovo se vyskytuje i u aktivity polití). Používalo se i ve významu „být zdrcen, podroben, přemožen“ nebo „projít těžkými zkouškami“. Proto se to z řečtiny nepřekládá do jiných jazyků jako ponořit, ale hledá se jiné slovo. Latina a románské jazyky převzaly řecké slovo baptisma jako své nové slovo. Odtud to převzala i angličtina. Německé slovo pro křest Tauf vychází ze slova Tief=hlubina, stejné je to v ostatních germánských jazycích (bez angličtiny). České slovo křest pochází ze slova Kristus, ostatní slovanské jazyky to mají stejné.
