Problémy ekumenismu II. Jsou závažné rozdíly opravdu závažné?

Motto:

Pastor Solheim, můj spolupracovník, kázal svoji víru, že při Večeři Páně přijímáme s chlebem a vínem skutečné tělo a krev Kristovu. Řekl jsem, že věřím v přítomnost symbolickou.  Nikdo se o to nepřel. Ježíš řekl: „Vezměte, jezte a pijte“. Neřekl: „Škorpěte se o to, čí vysvětlení je správné.“

Nevím, proč někteří křesťané nikdy nepomyslí s láskou na Marii. Bible říká, že ji „budou blahoslavit všechna pokolení“. Tak proč ne my?

Ve vězení byly chvíle, kdy jsme neměli chleba, a už vůbec ne víno. K Večeři Páně jsme přijímali „nic“, upomínajíce se, jak vzácnou věcí je „nic“. Svět vznikl z ničeho.

Richard Wurmbrand, Od utrpení k triumfu. Stefanos, 2001, str.43, 78, 127

(Richard Wurmbrand, 1909-2001, rumunský pastor, vězněn za fašismu a poté s přestávkou celkem 14 let za komunismu. Ve vězení byl mučen a několik let strávil na samotce. V roce 1965 mu bylo umožněno i s rodinou odejít do exilu. V podzemní církvi v Rumunsku v období 1940-1990 spolupracovali pronásledovaní křesťané všech denominací.)

Jedním z významných rozdílů mezi křesťanskými směry je pojetí Eucharistie / Večeře Páně. Na prvním místě bych viděl shodu. Křesťané všech směrů přistupují k této svátosti s největší úctou. Všichni se shodnou na tom, že jde o znamení nezasloužené Boží milosti. Pokud je součástí bohoslužeb slavení Eucharistie / Večeře Páně, pak jde o vyvrcholení celé bohoslužby a nikoliv o nějakou věc na okraji. Pokud se shodneme v úctě, proč tak prožíváme rozdíly? Opravdu věří každý člen církve přesně oficiálnímu pojetí a je schopen ho přesně vysvětlit? A je vůbec někdo schopen přesně vysvětlit to, co je tajemstvím a lidskému pochopení se vzpírá? Vše, co k tomu řekneme, jsou jen naše názory, které můžeme opřít pouze o tradice a nikoliv o empirické poznatky jako třeba v přírodních vědách. Pokud bychom proměněný chléb a proměněné víno fyzikálně a chemicky zkoumali, nijak by se nelišily od normálního chleba a vína, na čemž se mimochodem my křesťané shodneme. Jak ale poznáme, zda jde o jen vlastnosti původní podstaty před přepodstatněním (katolické stanovisko) nebo o vlastnosti jedné z podstat ve svátostné unii (luteránské stanovisko)? Jak poznáme, zda je ve svátosti přítomen Ježíš Kristus skutečně tělesně nebo skutečně duchovně nebo zda tam není, protože jde o připomínku? Neexistuje bohužel žádný „Kristometr“, kterým bychom to jednou provždy změřili a prokázali. Takovým „Kristometrem“ bychom také snadno zjistili, zda protestantská Večeře Páně „funguje“ (jak říkají protestanté) a nebo „nefunguje“ (jak říkají katolíci a pravoslavní).

Proto jsem v úvodu citoval Richarda Wurmbranda, pastora 14 let vězněného v komunistickém Rumunsku. Ten pocítil spolu s ostatními bratry a sestrami na svém těle, že jejich mučitelům je úplně jedno, jak kdo z vězňů chápe přítomnost Ježíše Krista ve svátosti. Podobně se nedávno vyjádřil i papež František (pojem „ekumenismus krve“). Slyšel jsem také názor, že ekumenismus se zrodil, když kněží a pastoři různých křesťanských církví se spolu sešli v nacistických věznicích a někteří z nich později i v komunistických věznicích.

Proč by tedy mělo knězi či pastorovi vadit, že ten, komu podává svátost, tomu věří poněkud jinak než on. Hlavně že věří. Proč by mně mělo vadit, že bratři a sestry, s kterými přijímám svátost, tomu věří poněkud jinak než já. Mně to nevadí.

Proč by mně mělo vadit, jak katolíci uctívají své svaté, když k tomu nejsem nucen? A proč by katolíkům mělo vadit, že si významných křesťanů minulosti vážím a beru si je za příklad, ale neuctívám je?

Studium rozdílů je důležité, nejde nad tím jen mávnout rukou. Ale důležitější, než studium rozdílů, je žít shodu. A dojít k společnému Přijímání při bohoslužbách.

Pro toho, kdo dočetl až sem, jsou v následující tabulce rozdíly různých pojetí Eucharistie / Večeře Páně.