Opravdu krádež století?
Od té doby, co komunisté podporují vládu, Parlamentem znovu rezonují církevní restituce.
Krádež století – církevní restituce jsou předražené o 55 miliard! A pár let předtím: církvi to nikdy nepatřilo, vracíme se do pobělohorské doby, prolamuje se hranice 25. února 1948, církev má být chudá, kardinál Tomášek řekl, že církev nebude chtít vrátit majetek… atd.
Církvi ten majetek samozřejmě patřil, do pobělohorské doby se nevracíme, protože již pozemková reforma za první republiky byla veřejně nazývána „odveta za Bílou horu“, ani se neprolamuje hranice 25. února 1948 (předmětem restitucí je pouze majetek fyzicky odebraný až po 25. únoru 1948, za který nebyla vyplacena náhrada).
Církev má být chudá: to by si měla rozhodnout sama katolická církev a ne stát místo ní. Způsobů financování církví je vícero, mezi křesťany se vedou debaty o tom, které způsoby jsou vhodné, které méně a které jsou nepřípustné. Katolická církev se rozhodla pokračovat ve staletími prověřeném modelu financování činnosti z výnosu z hospodářského majetku a na takové rozhodnutí má plné právo.
S výrokem kardinála Tomáška je to jako s Peroutkovým článkem: cituje se, ale nikdo ho není schopen dohledat J. Nicméně věřím, že něco podobného řekl, stejně jako něco podobného řekl Václav Havel: sametovou revoluci nedělali kvůli vrácení majetku. Koncem roku 1990 se ale veřejné mínění i poslanci přiklonili k tomu, že by se měl vracet původním majitelům majetek zabavený komunisty, takže fyzickým osobám se začal vydávat podle restitučních zákonů (a tedy i bratrům Havlovým Lucernu), řeholním řádům byly vydány některé budovy a připravoval se zákon o vrácení majetku církvi. Ten nakonec v roce 1991 těsně neprošel, tak alespoň byl původně církevní majetek zablokován a ČR od té doby jednala s katolickou církví o tom, kolik se toho vrátí.
Stát to pojal poněkud mazaně: navrhl církvi, že okamžitě vydá kostely, které nejsou církevní památka (= nedá se v nich vybírat vstupné, protože tam nechodí turisté), a hospodářský majetek někdy (možná) později. Tato varianta by byla pro církev ekonomicky smrtící a horší, než kdyby nedostala nic. Dalším trikem byl výčtový zákon: v tomto případě by v zákoně konkrétně figurovaly tisíce a možná desetitisíce položek, o kterých by se bojovalo ve výborech a pak na plénu sněmovny, byly by vznášeny pozměňující návrhy, aby byl zákon vykostěn a nejspíš by ho sněmovna za funkční období nestihla projednat, a nová sněmovna by zase začala od začátku. Takže výčtový zákon = zákon nikdy nepřijatý.
Zhruba po roce 2006 se jednání odblokovala, církev dohledala v archivech, o jaký majetek jde, většina byla dobře podložena, menšina hůře. Přitom se ukázalo, že zabaveného majetku bylo více, než se předpokládalo v roce 1991. Poté se stanovily podklady a oceňovací algoritmus a majetek byl oceněn „en bloc“ a ne po jednotlivých položkách. Algoritmus bral v úvahu i to, že pokud louka nebo pole je dnes uprostřed města, tak její tržní potenciál je stejný jako u stavebního pozemku. Je také relevantní přihlížet k ušlému zisku díky dvacetiletému vyjednávání nebo k tomu, že majetek byl zabaven i s inventářem, což byla např. i umělecká díla vysoké ceny, ale zákon ani důvodová zpráva o tom explicitně nehovoří. Majetek byl oceněn na 134 mld., a protože 44% bylo v majetku soukromých osob nebo měst a obcí, je místo něj vyplácena náhrada, a 44% ze 134 mld. je 59 mld.
Současně ale podmínkou státu bylo, že stát přestane vyplácet církvím příspěvek na činnost a to se má týkat i nekatolických církví. Katolická církev jim nabídla, že se vzdá cca 18% náhrad ve prospěch nekatolických církví, aby je odebrání příspěvku na činnost nepoložilo. Proto katolická církev čerpá 80% náhrad, i když by měla čerpat 98% náhrad. Příspěvek na činnost se utlumuje postupně a náhrady se také vyplácejí postupně (s indexací o inflaci).
Argument, že zákon prošel těsně 102 hlasy je irelevantní, protože pro schválení stačí 101 a je jedno, zda je to 101 nebo 200.
A nyní konečně ke krádeži století: dle mého názoru byl stát při odhadu spíše štědrý (a také vzhledem k postupnému utlumování příspěvku na činnost a ne jeho okamžitému zrušení), ale je právem politické reprezentace vzešlé z voleb určit priority, na co se mají použít peníze ze státního rozpočtu. Uzavření smluv s církvemi pak byla pojistka, že pracně dohodnutý zákon po volbách nesmete nová garnitura. Částka 134 mld. je nějak podložena doklady a auditovaným algoritmem, což uznal i Ústavní soud. Ti, kteří mluví o předražení o 55 mld., svá tvrzení nedoložili vůbec ničím (Babiš: číslo jsem převzal od Michala Haška který ho ničím nedoložil; Schillerová: vychází to z analýzy MF, která, jak se ukázalo, neexistuje; Faltýnek: k čemu analýza, vždyť je to jasné). To se pak těžko diskutuje.
Částka 55 mld. je vhodná díky možnosti uplatnění falešné logiky: stát už něco vyplatil, je to předražené o 55 mld., takže jde už o čistý zisk, který se řece může zdanit. Ale i pokud by číslo 55 mld. sedělo, tak se týká celých 134 mld., takže pouze 44% z něj se týká náhrad, tedy 24 mld. Ovšem jen pokud je číslo 55 mld. správné, což nikdo dosud nedoložil.
Odpůrci restitucí jistě zvažovali změnu zákona i přes uzavřené smlouvy (precedent: snížení státní podpory stavebního spoření, která se týkala i starých smluv), ale nakonec zvolili cestu zdanění náhrad (precedent: zdanění solárních elektráren).
Dále ve veřejném povědomí koluje iluze, že cenu majetku lze přesně vypočítat. Ale jakýkoliv výpočet bude vždy jen odhad a bohužel rozpětí může být dost velké.
Domnívám se, že zákon o zdanění náhrad zruší Ústavní soud z toho důvodu, že náhrada škody se nedaní. I kdyby tuto možnost připustil, dalším důvodem by bylo to, že částka 55 mld. není ničím podložena, a i kdyby byla, tak daňový základ pro zdanění by měl být pouze 44% z vyplácené částky.
Ale hlavně je hloupé šťourat do něčeho, co se dvacet let vyjednávalo. Kdyby byl celkový majetek odhadnutý na polovinu, tedy 67 mld., jistě by nikdo nespěchal s tím, že by se církvím mělo přidat.
Ještě poznámka k LECAV a Apoštolské církvi: LECAV vznikla v roce 1995 rozdělením SCEAV na dvě církve, tudíž má kontinuitu až k tolerančnímu patentu; předchůdci Apoštolské církve (zaregistrované roku 1989) fungovali jako spolek asi od roku 1910, ten byl zrušen roku 1951 a od té doby tito křesťané fungovali střídavě v ilegalitě nebo poloilegalitě.
A nyní slovo do vlastních řad: boj kardinála Vlka o maximální variantu restitucí a o katedrálu sv. Víta zasadil již v devadesátých letech smrtící ránu PR křesťanů v České republice. A současné soudní spory, ve kterých je zpochybňován převod některých nemovitostí ze státu na města, obce nebo soukromé osoby, aby tento převod byl neplatný a majetek mohl být vydán, zasazuje smrtící ránu PR křesťanů v tomto desetiletí.
Mně osobně v devadesátých letech připadal jako nejlepší model, že by městský kostel byl ve vlastnictví města a byl současně i knihovnou, komunitním centrem, přednáškovým sálem, koncertním sálem. Církve katolické i nekatolické by v něm zadarmo konaly bohoslužby a třeba i budhisti nebo muslimové. Současně by stát dával prostředky na činnost či granty na projekty, to ale naivně předpokládá osvícené radní i osvícenou vládu, takže jde asi o utopii.
