Darwinova teorie byla mnohými přijata, zároveň se stala i terčem kritiky. Kritika nepřicházela pouze z církevních kruhů.
Darwin ve své práci takto popsal strom života:
Dále tvrdil, že se vše dělo pozvolna a postupně. Proti tomu ale vznesli námitky přední paleontologové. Podle dosavadních objevů byly totiž fosilní druhy neměnné, jasně ohraničené, v geologických vrstvách se objevily „z ničeho nic“ a stejným způsobem zase zmizely a objevily se místo nich (nebo již současně s nimi) nové, již hotové druhy. Na to Darwin reagoval argumentem, že paleontologie je velice mladá věda a bylo odsud učiněno jen velmi málo objevů. Věřil, že pozdější objevy potvrdí pozvolný vznik nových druhů ze starších.
Další námitka proti Darwinově teorii přišla z kruhů fyziků. Pro fungování své teorie Darwin potřeboval stáří Země ve stovkách miliónů let. Fyzikální výpočet stáří Země provedený Kelvinem v druhé polovině 19.století došel k výsledku „pouhých“ 98 miliónů let, při revizi dokonce jen 40 miliónů let.
Potvrzení přišlo až ve dvacátém století, současně se od druhé poloviny dvacátého století Darwinova teorie upravovala a stále upravuje na základě dalších vědeckých objevů (což je ve vědě zcela normální postup). Základní kameny Darwinovy teorie zůstaly nezměněny, a to je vznik nových druhů přirozeným výběrem a vývoj od jednodušších struktur ke složitějším. Někdy je původní Darwinova teorie označována jako klasická a ta současná jako neodarwinismus.
Zde je přehled hlavních důležitých objevů a teorií, které vedly k modifikaci Darwinovy teorie:
- objev datovacích metod – stáří Země je asi 4,5 mld. let (to je dost času k evoluci)
- genetika: vlastnosti vznikají kombinací genetické informace rodičů a mutacemi, zvažují se i jiné mechanismy dědičnosti
- vývoj není pozvolný – ve skutečnosti jsou dlouhá období stagnace přerušována rychlým vývojem (Gould a Eldredge: teorie přerušované rovnováhy) – proto nám druhy připadají neměnné
- vymírání
- masové při náhlých změnách podmínek na Zemi (konec prvohor, konec druhohor (dinosauři)) – tím se do hry vracejí i globální katastrofy
- průběžné jako statistický jev (simulace číselných řad)
- uvolňuje místo pro jiné druhy
- v průběhu dějin Země klesá disparita (počet tělních architektur), ale stoupá diverzita (počet druhů) (Gould) – kmeny (nejvyšší taxonomická jednotka – např. strunatci, členovci) se objevují hned na začátku vývoje, a ne až na jeho konci
- se společným prapředkem je to složitější – první jednobuněčné organismy mohly vzniknout nezávisle na sobě a vstupovaly do interakcí, kdy docházelo k přenosu genů, popřípadě k symbiózám.
Místo stromu života tak dnes převládá představa houštiny života:
Na konci 19.století se zformoval jako opozice k liberálnímu křesťanství křesťanský konzervativní proud, který v geologii a biologii chtěl i nadále trvat na biblickém popisu vzniku Země a života na ní. Část konzervativců později akceptovala i mnoho vědeckých objevů (např. vysoké stáří Země), ale i nadále odmítá evoluci.
V dalším dílu se dočtete, kdo jsou kreacionisté a jak kritizují evoluční teorii.
