Jak je to se spásou a karmou
Běžná představa je taková, že Bůh nebo bohové dobré skutky odměňují a špatné trestají, popř. že funguje neúprosný zákon karmy: co uděláš, to se ti vrátí. A ta představa je logická, například každý právní systém a každé uspořádání společnosti na tom musí být založeno, jinak to nefunguje.
Přesto se už od starověku také udílí milost, odpouštějí se dluhy, vězni jsou propuštěni na svobodu.
O milosti mluví i náboženské systémy a zpravidla takto: když budeš věřit těm správným tvrzením (to co zformulují kněží) a dělat ty správné procesy (obřady, oběti, modlitby), tak za to dostaneš tu milost – vlastně si ji koupíš. Jenže když si to koupíš, tak už to není žádná milost.
Slovo „víra“ chápal Ježíš jinak, než jak tomu rozumíme dnes (věřit ve svaté pravdy). Jinak by nemohl za víru pochválit římského setníka, který věřil v římské bohy. Principem slova „víra“ je „důvěra“ – já důvěřuji, věřím Bohu, že mě má rád, že to se mnou myslí dobře, že mi chce pomoct, odpustit mi, posilovat mě, a to všechno zadarmo a dopředu – jen si musím přiznat, že to potřebuji a odvážit se z toho žít.
Nikomu se ale moc nechce si přiznat, že něco může udělat špatně a že potřebuje milost. A ještě těžší je přiznat si sám sobě v konkrétní věci, že jsem selhal: něco jsem udělal špatně nebo naopak jsem něco neudělal, co jsem udělat měl. Napravit to je někdy možné a někdy nemožné. Právě to je často kámen úrazu: určitě jste si v práci povšimli, že některý kolega/kolegyně přesně ví, co ti druzí udělali špatně, ale své vlastní chyby nevidí. Když je konfrontován, tak to bagatelizuje, nebo vysvětlí, jaké vnější okolnosti to zavinily, nebo že vlastně měl plné právo to tak udělat, nebo to svede na někoho jiného. Leckdo si navíc myslí, že na něco má nárok, nebo že je chytřejší než ostatní („už tu dělám 15 let, tak vím všechno nejlíp, a tak mám právo dělat šéfa“). Bohužel vůči tomu imunní nikdo nejsme.
To, že Bůh to s člověkem myslí dobře, ve starověku moc obvyklé nebylo. Např. olympští bohové byli dost strašní: nechávali se oběťmi či obřady uplatit a potrestali krutě toho, kdo oběti zanedbal. A s jedním provinilcem často zničili celé město.
Mohli bychom si říkat, že to, co nenapravíme, alespoň nějak odčiníme následným dobrým životem. Co když toho ale nejsme schopni nebo nemáme dost času? (A my schopni spíš nejsme).
Prostě potřebujeme milost.
Milost je zadarmo, takže pak správné věci neděláme proto, abychom si za ně něco zasloužili, ale ze správných pohnutek. Co bychom si asi tak mohli zasloužit, když milost je dopředu zadarmo?
Milovníci Star Wars to vědí. Darth Vader byl největší zločinec v Galaxii, ale v Epizodě VI. nakonec zachrání svého syna Luka, zabije císaře, uzná, že se celý život mýlil a že Luke měl pravdu. Vzápětí zemře ne jako Darth Vader, ale jako Anakin Skywalker. Napravit nebo odčinit už nestačí nic. A přesto, když se Lukeovi na oslavě zjeví tři duchové, tak jsou to Obi-Wan, mistr Yoda a právě Anakin Skywalker. Takže nic neodčinil ani nenapravil a je na tom stejně, jako Obi-Wan a mistr Yoda. Prostě si řekl o milost a milost je zadarmo. Karmě se dá vyhnout.
