A nakonec přijde smrt
Alespoň občas si každý z nás postěžuje, jak ten čas letí. Bohužel to znamená, že se mílovými kroky řítíme do rakve. Je tedy nakonec smrt, nebo je ještě něco potom?
Všechny kultury, které byly popsány, věřily v existenci života nebo kvazi-života po smrti, byť o tom měly rozličné představy. To ale samozřejmě důkazem není. Také jsem slyšel argument, že tak, jako si žízeň nevymyslela vodu, tak přítomnost touhy po posmrtném životě by měla být důkazem takového posmrtného života. Ale podle mě to důkazem také není. Jsme vůbec schopni něco takového ověřit?
Zajímavý fenomén jsou zážitky lidí, kteří přežili klinickou smrt. Tyto zážitky nesou velmi podobné rysy bez ohledu na kulturu nebo věk toho, kdo to zažil. Nicméně ateisté namítají, že jde pouze o biologické procesy umírajícího mozku. I když některé příběhy se pouhými pochody v mozku vysvětlit nedají, tak nevíme, zda jsou věrohodné. Takže pořád nic nevíme.
Má tedy smysl se o něco snažit? Určitě má. Myslím si, že dělat správné věci na správném místě ve správný čas a ze správných pohnutek je prostě ten nejlepší životní styl.
Tak se tak snažím žít. Co bude potom, budu řešit až potom.
