Reklama
 
Blog | Jaroslav Toman

Kultura smrti v slovenských učebnicích

Kultura smrti v slovenských učebnicích

 

V liberálních kruzích na Slovensku vzbudil nedávno rozruch níže uvedený výňatek z učebnice katolické věrouky:

(převzato z https://denikn.cz/221477/vyber-ktere-hodnoty-jsou-hodne-utonuti-slovenska-ucebnice-nabozenstvi-zaky-uci-o-kulture-smrti/ )

I když nad „ideológiou rodovej rovnosti“  (v ČR „genderová ideologie“) jsem okamžitě pozdvihl obočí (jak říkal náš bývalý president V.K.), domnívám se, že by si tato kauza zasloužila hlubší zamyšlení.

Nejprve bych měl tyto tři poznámky:

  • Katolická církev to doopravdy učí
  • Když někdo zapíše svoje dítě na hodiny katolického náboženství, tak se nemůže divit, že se tam jeho dítě seznamuje s učením katolické církve
  • Katolická církev sama má právo určit, co a jak ze svého učení dá do učebnice náboženství – je od ní čestné, že to nezamlčela

 

Pojem kultura smrti použil pravděpodobně jako první papež Jan Pavel II. ve své encyklice Evangelium vitae (česky Evangelium života)  z 25.3.1995 s podtitulem „O životě, který je nedotknutelné dobro“ (převzato z www.farnoststrasnice.cz/doky/e-knihovna/evangelium-vitae.pdf) .

Základní myšlenkou encykliky je, že „život člověka je posvátný a dobrý od samotného jeho počátku až do naprostého konce a každá lidská bytost má právo, aby toto své základní dobro chápala jako něco, co musí být s nejvyšším úsilím ochraňováno“.

Jan Pavel II. nejprve ohrožování života uvádí do dějinného kontextu, když mluví o pohromách, jako jsou bída, hladomor, morové epidemie, války, mučení psychické i fyzické, otroctví (dřívější i novodobé), obchod s lidmi, genocidy, svévolné věznění, vraždy, hanebné podmínky práce a jiná bezpráví. Jako novodobé hrůzy zmiňuje a podrobně se dále věnuje těmto jevům:

  • Potraty a hledání dostupnějších forem potratů
  • Antikoncepce a antikoncepční myšlení, které dle JP není prevencí potratů, ale naopak zvyšuje pokušení potraty provádět
  • Umělé oplodňování – zde JP vidí jeho nepřípustnost samo o sobě, a dílem z důvodu, že se nepoužijí všechny zárodky – nepoužité jsou ničeny nebo použity k výzkumu
  • Prenatální výzkumy, protože vedou k vykonání potratu
  • Eutanázie
  • Kampaň za omezení porodnosti v zemích třetího světa a podmiňování rozvojové pomoci prováděním opatření k omezení porodnosti (antikoncepce, sterilizace, potraty)

Tyto jevy označuje za systematicky a vědecky plánované („spiknutí proti životu“, „kultura smrti“, „válka mocných proti slabým“) a interpretované jako legitimní projevy svobody jednotlivce, které musí být uznávány a ochraňovány jako nejzákladnější lidská práva.

V současné době ještě katolická církev přidává další jev, o kterém se i několikrát zmínil papež František a v době Jana Pavla II. se ještě o něm nemluvilo:

  • Genderová ideologie

 

Dále bych se pokusil jednotlivé body probrat a vyjádřit i své námitky.

 

Potraty a hledání dostupnějších forem potratů

Předeslal bych, že jako muž se neodvažuji ženám něco vnucovat.

Hlavní otázkou je dle mého názoru stanovení okamžiku, kdy začíná lidský život. Katolická církev učí, že život začíná spojením pohlavních buněk, stejně tak Hippokratés zakazoval lékařům provádět potraty (v dnešní Hippokratově přísaze to není). K tomuto stanovisku jsem skeptický z důvodu existence jednovaječných dvojčat nebo chimérismu.

Aristoteles naproti tomu stanovil hranici tři měsíce, islám 120 dnů, judaismus 40 dnů. Zde je otázkou, na základě čeho je tato hranice stanovena.

Dalším legitimním pohledem je fakt, že těhotenství se dotýká ženy mnohonásobně víc, než otce dítěte, zejména citlivé jsou případy otěhotnění následkem znásilnění a sexuálního zneužívání nebo v okamžiku existenciální nouze.

Domnívám se, že je potřeba se hlavně podívat pravdě do očí:

  • Nemluvit o umělém „přerušení“ těhotenství, když se jedná o „ukončení“ těhotenství, protože to už nebude pokračovat
  • Zvýšit osvětu o vývojových stádiích plodu a o tom, co se při potratu děje
  • Zvýšit osvětu, jaké fyzické a psychické následky má pro ženu umělé ukončení těhotenství
  • Tato osvěta se musí týkat i mužů, aby věděli, za co v těchto případech ponesou odpovědnost minimálně před svým svědomím

A samozřejmě je nutné ze strany státu nebo neziskových organizací pomoci zejména ženám, které jsou k potratu nucené nebo jsou v nouzi.

 

Antikoncepční mentalita

Jan Pavel II. za antikoncepční mentalitu považuje stav mysli, kdy člověk nechce mít děti proto, aby byl bohatší a měl jednodušší život a antikoncepcí se brání početí. Dále se Jan Pavel II. domnívá, že používáním antikoncepčních metod se v člověku zabydlí myšlenka, že dětem se lze uměle bránit a proto antikoncepce vede k více potratům.

Moje první námitka: katolická církev propaguje antikoncepční metodu plodných a neplodných dní, přičemž se tvrdí, že při sofistikovaném výpočtu dní je spolehlivost této metody srovnatelná s hormonální antikoncepcí. Proč ale metoda plodných a neplodných dní se s antikoncepční mentalitou nespojuje a ostatní metody ano? Dle mého názoru je důležitá motivace a co je nebo není člověk ochoten udělat a použitá metoda je až vedlejší (realita je údajně taková, že významné procento katolíků používá právě ty ostatní metody).

A vztah k potratovosti? Statistiky z České republiky (viz https://www.czso.cz/csu/czso/demograficka-prirucka , kapitola „7-1 Základní údaje o potratech a ukazatele potratovosti v letech 1953–2018“) ukazují zcela opačný trend, než očekával Jan Pavel II.: po zvýšení dostupnosti antikoncepce a osvěty v této oblasti v 90. letech klesá setrvale počet umělých ukončení těhotenství i podíl umělých ukončení těhotenství ze všech těhotenství.

 

Kampaň za omezení porodnosti v zemích třetího světa a podmiňování rozvojové pomoci prováděním opatření k omezení porodnosti (antikoncepce, sterilizace, potraty)

Zde nemám dostatek informací. Každopádně šíření antikoncepce v zemích třetího světa bych určitě doporučil.

 

Umělé oplodňování a prenatální výzkumy

Umělé oplodňování samo o sobě mi rozhodně nevadí, zde v Evropě bychom se zvýšení počtu dětí rozhodně neměli bránit. Ale vadí mi, že se nepoužijí všechna embrya (i když nevím, kdy lidský život začíná).

Prenatální výzkum (prenatální diagnostika) sám o sobě mi nevadí, protože podává rodičům informaci o stavu plodu. Necítím se kompetentní vyjadřovat k rozhodnutím lidí v situaci, kdy plod má závažnou vývojovou vadu. Co ale je strašlivé, když v některých zemích (Čína, Indie …) slouží zjištění pohlaví ultrazvukem k potratu, je-li plod ženského pohlaví.

 

Eutanázie

Dle mého názoru by se neměla zákonem povolit, pokud by šlo o aktivní usmrcení nebo pomoc při sebevraždě. Trochu něco jiného je odpojení od přístrojů, podávání zvyšujících se dávek utišujících prostředků, nezahájení léčby nebo nepokračování v léčbě  – viz  Mgr. Veronika Křečková, EUTHANASIE A TRESTNÍ PRÁVO, Rigorózní práce, duben 2016, Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta (https://www.google.com/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=16&cad=rja&uact=8&ved=2ahUKEwjj7a7KnLHmAhWPzqQKHaWmCkU4ChAWMAV6BAgEEAI&url=https%3A%2F%2Fis.cuni.cz%2Fwebapps%2Fzzp%2Fdownload%2F150032298&usg=AOvVaw2VupUUk9gDVtWuEDQfq-aR ).

 

Genderová ideologie

To je typický výstřel do terče, který neexistuje.

Pojem genderová ideologie používají pouze její odpůrci a označují tak názory hlásající válku žen proti mužům, přičemž konečným cílem genderové ideologie je zničení tradiční rodiny a společenských struktur. Odpůrci genderové ideologie považují za její typický případ Istanbulskou úmluvu.

Istanbulskou úmluvu jsem si pečlivě přečetl a také mnoho dalších textů, které se týkají problému postavení žen ve společnosti, a na žádnou válku žen proti mužům jsem nenarazil.  Naopak jsem zjistil, že gender studies je velice zajímavý obor. V textech odpůrců genderové ideologie jsem také narazil na libovolné zaměňování pojmů pohlaví (angl. sex) a gender (angl. gender), díky čemuž vkládají do úst svých protivníků nesmysly.

Takže vidím tento závěr:

  • Genderová ideologie reálně neexistuje, je to pouze konstrukt některých konzervativců
  • Lidé s vyšinutými názory se vyskytují ve všech barvách názorového spektra a nedá se z toho nic odvozovat (stejně jako na základě existence jednoho nekompetentního bankéře nemůžeme posuzovat celý bankovní systém)
  • Gender není pohlaví, ale role člověka ve společnosti na základě jeho pohlaví
  • Gender ženy se v čase mění a na různých místech může být jiný (např. postavení žen v ČR a v Saúdské Arábii se dost liší, z hlediska historie doporučuji shlédnout drama Maryša)
  • Ženy v ČR mají o něco horší postavení než muži
Reklama