Reklama
 
Blog | Jaroslav Toman

Jak psal Člověk dějiny Země I.

Jedna věc je, jaký svět je. Druhá věc je, co si o něm člověk myslí a představuje. Naše představy o světě se za těch čtvrt miliónu let, co tu náš druh existuje, neustále zpřesňují. Posledních pár set let velice rychle. Těžko můžeme ale vyčítat lidem doby kamenné, že jejich představy o světě nebyly tak přesné, jako ty naše, a mluvit o jejich nevědeckosti. Oni neměli k dispozici naše přístroje ani objevy těch lidí, kteří přišli až po nich. Co mohli zjistit přesně, to zjistili, o tom ostatním spekulovali. My dnes neděláme nic jiného.

Jak asi mohlo před tisíci či desítkami tisíc let vypadat poklidné odpoledne, které spolu strávili otec s nedospělým synem? Táta vyprávěl synkovi, jak rozpozná ze stop jednotlivé druhy zvěře, a jak se vyrobí oštěp, aby byl ostrý a držel pohromadě. A pak se synek zeptal asi nějak takto: „A kde se to vlastně všechno vzalo, to, co vidíme kolem sebe?“. A táta možná odpověděl nějak takto: „To všechno se zrodilo z tance Bohů a má svůj řád“. A pak z radosti zapískal pár tónů na flétnu z kosti.

Tedy stejně jako dnes lidé rozlišovali tyto tři způsoby, jak poznávat a popisovat svět:

  1. Věda:
    Oblastí vědy je to, co se dá vnímat smysly nebo přístroji, a co jde měřit a počítat (např. teplota vzduchu, dráhy planet…)
    Jde o poznání založené na pozorování, experimentu a racionální úvaze. Tygří stopy mají jiný tvar než stopy zajíce. Když při výrobě oštěpu nedodržíš osvědčený postup, oštěp se rozpadne. V těchto případech šlo evidentně o život. Lidé doby kamenné tedy měli stejná kritéria na vědu jako my, i když by to takto nezformulovali:
    • Věda vychází z pozorování skutečnosti
    • Výsledkem je sestavení teorie (modelu) jako souboru tvrzení (poznatků, příčin a důsledků)
    • Tato tvrzení jsou vyvratitelná nebo potvrditelná (dalším pokusem nebo pozorováním)
    • Umí odpovědět na otázky typu „Kolik?“, „Jakým mechanismem?“, ale ne na otázky typu „Je to dobré nebo špatné?“
  2. Filozofie:
    Do této oblasti pro zjednodušení zahrnuji filozofii, náboženství, etiku, ideologii, mýty, báje… tedy vlastně příběhy.
    Filozofie zkoumá to, co nelze pozorovat a měřit. Odpovídá na otázky typu
    • Proč jsme tady?
    • Co je dobré?
    • Jaký má život smysl?

Neumí ale odpovědět na otázky „Kolik?“, „Jakým mechanismem?“ – ty spadají do oblasti vědy

  1. Umění:
    Dokáže na člověka zapůsobit hlouběji a rychleji než filozofie a věda – skrze smysly hlavně působí na emoce. Umění můžeme sice ex-post zkoumat a klasifikovat, ale vždy zůstává neuchopitelné a tajemné.

Věda, filozofie a umění spolu vždy souvisí a jedno se učí z druhého a jedno inspiruje druhé. Filozofie dává vědě úkoly, a naopak nové objevy vědy přinášejí výzvy pro filozofii a umění. Tyto tři způsoby poznání tedy nemohou být zcela nezávislé. Dobré je, když si zachovávají určitou autonomii a nezasahují do oblastí, které jim nepřísluší. Špatné je, když do jiných oblastí zasahují nebo se od nich zcela utrhnou (a paradoxně to může nastat současně):

  • třeba když komunisté před sedmdesáti lety tvrdili, že genetika a kybernetika jsou buržoazní pavědy
  • nebo když je národní (nebo společenský) příběh (ideologie) založen na lžích a omylech, protože nerespektuje vědecká zjištění (extrémně to platí třeba pro nacismus i pro středověké pronásledování kacířů)
  • nebo myšlenkový směr, který uznává jen oblast (přírodních) věd, otázky mimo oblast přírodních věd považuje za nesmyslné a na tom staví svou filozofii (jsme jen sobečtí nositelé DNA, dobro a zlo je jen fikce…)

V příštím díle si povíme, jak se měnily představy o vzniku a změnách světa.

Reklama